TECHNICKÉ STUPNĚ

A VÝZNAM OBI

V BOJOVÝCH UMĚNÍCH

Výraz KJÚ (級), označuje žákovský technický stupeň a výraz DAN (段) označuje mistrovský technický stupeň, v tradičních japonských bojových uměních. Znak 段 pro DAN znamená v překladu třída, úroveň či stupeň. Dále uvedené informace se mohou lišit dle školy, nebo organizace a jsou platné zejména pro Evropu.

VZNIK TECHNICKÝCH STUPŇŮ

Systém technických stupňů DAN byl původně vymyšlen v japonské škole, pro strategickou deskovou hru Go v období Edo. Do bojových umění tento systém, označování technických stupňů převzal, upravil a zavedl japonský profesor, tehdejší ministr školství a tělovýchovy, Džigoró Kanó (angl. trans. Jigoro Kano) v roce 1882, v souvislosti se založením bojového umění Judó. Tento systém měl a i nadále má svůj osobitý vývoj. Technické stupně DAN se udělují také např. v deskových hrách Go, Renju, v japonském umění aranžování květin ikebana atd.

VEDLE TEXTU ZAKLADATEL KODOKAN JUDO DŽIGORÓ KANÓ

DĚLENÍ TECHNICKÝCH STUPŇŮ

První Kanovo dělení bylo pouze na dvě skupiny MUDANSHA (studenti bez stupňů) a YUDANSHA (studenty se stupni). Toto technické dělení zůstalo například v Aikidó. Kano následně rozdělil technické stupně na žákovské stupně – KYU a mistrovské stupně – DAN.

Žákovských stupňů je v JIU JITSU šest – 6. KYU až 1. KYU.

Mistrovských stupňů je v JIU JITSU deset – 1. až 10. DAN.

Kanův systém DANŮ představoval ve světě bojových umění skutečnou revoluci. Do té doby získával pokročilý student jednu nebo více MENKYO (licencí), které potvrzovaly, že student zvládnul danou disciplínu a mohl ji i případně učit. Tento způsob licencování fungoval ve feudálním světě velmi dobře. Mimochodem, v některých KORYU (starých školách Bujutsu) se používá dodnes. Kano se však zcela záměrně rozhodl jít úplně jinou cestou. Nechal se inspirovat západními principy pedagogiky a na jejich základě vytvořil systém technických stupňů (stále však nešlo o barevné páskování).

VEDLE TEXTU JAPONSKÁ MENKYO LICENCE

PŮVOD BAREVNÝCH OBI

Odkud tedy pochází onen barevný systém, jak jej známe nyní? Není to úplně jasné, ale podle všeho jej zavedl vynikající judista Mikinosuke Kawaishi, který se narodil v roce 1899 a své studium bojových umění začal v JIU JITSU. Někdy na počátku 20. století se pak přeorientoval na JUDO a v roce 1926 odjel do USA, kde měl judo již propagovat a vyučovat. Ze Spojených států se následně přesunul do Anglie a v roce 1936 pak i do Francie, kde v Paříži učil až do své smrti v roce 1969.

Kawaishi byl vynikající pedagog, který upravil systém výuky tak, aby byla lépe pochopitelná pro ne Japonce. Například přestal používat japonská jména technik a očísloval je (První vnější podmet nohou, Druhý hod přes boky, atd.) A podle všeho to byl právě on, kdo zavedl barevné páskování, aby lépe dokázal sledovat pokroky svých studentů a zároveň je i motivoval ke studiu. Na začátku padesátých let se tento nový systém dostal i do USA. V polovině šedesátých let pak americká federace JUDA zavedla tento dosti komplikovaný systém hodnocení pro děti, náctileté a dospělé. Pravděpodobně někdy v té době se začíná deformovat dobře míněná snaha Kawaishiho a studenti se začali soustředit spíše na další pásek, než na to, co se za páskem skrývá. Možná i proto Jigoro Kano nikdy příznivcem barevných pásů nebyl, protože pravděpodobně již tehdy předvídal, že se pozornost studentů přesune od získávání znalostí k získávání pásků. A historie nám ukázala, že se nemýlil.

Např. kolébka Judo škola Kodokan v Japonsku, používá pro žákovské stupně pouze bílé pásy a barevné pouze pro děti. Další zvláštností této školy je, že ženy používají na pásku podélný bílý pruh.

Kanův systém později zdomácněl i v dalších východoasijských zemích, mj. v Koreji a v Číně. Nicméně tento systém si mnohé organizace a školy upravují. Např. Korejské Taekwon-Do má zavedený systém 10. – 1. KUP pro žákovské stupně a 1. – 10. DAN pro mistrovské stupně. Také barevné rozdělení je také jiné.

Brazilské Jiu jitsu má dělení – bílý, modrý, fialový, hnědý a nakonec až černý pás. Získání stupňů je časově náročné, a proto jsou pásy doplněny tzv. štráfky, tedy proužky na konci OBI, které obvykle bývají až tři.
V současné době, přibývá různorodé dělení žákovských stupňů, protože různé organizace a školy mají potřebu jemnějšího dělení znalostí především dětských studentů, například u dětí a u dorostu.

K rozlišení technických stupňů slouží rozdílná barva pásků, nebo počet proužků – štráfků na OBI (pásku). Žákovské stupně nosí bílé, nebo barevné pásky a mistrovské stupně nosí černé pásy. Za účelem rozlišení vysokých technických stupňů, Jigoro Kano vytvořil červeno-bílé, nebo červené pásy.

K snadnějšímu určení technické úrovně černého pásu, se nejčastěji na pravý konec OBI našívají proužky látky, nebo se vyšívají římské číslice. Barva je opět různá (zlatá, červená, bílá atd.).

Některé systémy pokládají za nejvyšší stupeň 9. nebo 10. DAN, označený červeným pásem, jehož nositelem smí být pouze SOKE – zakladatel systému – školy, nebo ten kdo pokračuje v rodové linii.

Představa, že založení vlastního bojového systému, automaticky opravňuje zakladatele k přijetí hodnosti 10. DAN, je velmi diskutabilní. V Japonsku je žebříček držitelů titulů 10. DAN stále kontrolován vládou.

Pamatujte si, že téměř všichni zakládající mistři velkého systému Karate neměli žádný titul a jen málo z nich získalo nějaký typ ohodnocení. Myšlenka, že člověk musí mít 10. DAN, aby mohl hodnotit vysoké stupně DAN, je mýtus.

ZKOUŠKY NA TECHNICKÉ STUPNĚ

Prakticky každá škola a organizace má přesný seznam technik a dovedností, které musí student ovládat na konkrétní technický stupeň. Organizace, nebo škola si také určuje podmínky, kde, kdy a jak bude student zkoušky skládat. Obecně se dá říci, že do 5. – 6. DANU se skládají zkoušky. Opět různá bojová umění to mají různě. V JIU JITSU se zkoušky skládají do 5. DANU a od 5. DANU jsou technické stupně udělovány komisí, která udělením stupně DAN oceněnuje dlouholetý, spíše celoživotní přínos učitele danému bojovému umění.

VÝZNAM TECHNICKÝCH STUPŇŮ

Technické stupně je nutné vnímat jako pomůcku a motivaci při studiu JIU JITSU a nikoliv jako cíl, kterého musíme dosáhnout. Jednotlivé stupně slouží jako záchytný bod a slouží hlavně mistru k určení, co daný student umí a co ještě ne. V JIU JITSU platí zásada, nestavme na odiv svůj technický stupeň, ale pokud máme tu potřebu, stavme na odiv své umění. Je samozřejmé, že před zkouškami trénujeme obzvláště intenzivně. Neměli bychom se však techniky učit jen na zkoušky a kvůli zkouškám ale proto, abychom je opravdu ovládali. Některé školy například Brazilské jiu jitsu zkoušky nekonají. Právě proto, aby student musel neustále podávat stejný výkon.

Protože bojová umění jsou vojenskou vědou, jsou technické stupně oprávněně vnímány, jako hodnost. Je bez diskuze, že držení KURO-OBI (černého pásu) v Karate Do vás neopravňuje k učení Aikidó atd. a rozhodně není zárukou, že nositel skutečně plně chápe principy a závazky vyplívající z nošení KURO OBI. Přesto by měl být systém hierarchie dodržován. Např. posadit při návštěvě cizího DOJO držitele černého pásu, při nástupu na konec řady, vedle začátečníka je minimálně hrubě neslušné. Kapitán Dánské armády při návštěvě u AČR, také nebude při nástupu stát vedle svobodníka i přesto, že svobodník AČR ví mnohem více o naší armádě, než kapitán z Dánska!

TITULY V BOJOVÝCH UMĚNÍCH

Krom technického stupně KYU a DAN se pomocí byrokratického systému v Japonsku zavedlo také dělení technických stupňů pomocí titulů RENSHI, KYOSHI, HANSHI a někdy také SHIHAN. Názvy těchto licencí se nepoužívají při oslovování jejich držitelů. Mnozí své jméno vyslovují, nebo se podepisují například „Shihan Jim Jones“ nebo „Kyoshi Mike Smith“. To však není správné. Nejsou to vyslovované tituly. Jediným vyslovovaným titulem v Japonsku je SENSEI, bez ohledu na jeho přesnou hodnotu.

Licence pro výuku, je-li použita, je písemně označena jako „licencován jako Renshi / Kyoshi / Hanshi / Shihan“ nebo písemně za jménem „Jim Jones, Shihan“.

Titul Sensei jednoduše znamená „Učitel“ a je titulem uděleným každému učiteli v Japonsku, ať už v bojových uměních nebo pletení košů. Jedná se o mluvený název a nahrazuje zdvořilé „San“ za jménem osoby. Neučitelem by byl „Jones San“, a kdyby byl učitelem, byl by „Jones, sensei“.

Např. kolébka Judo škola Kodokan v Japonsku, používá pro žákovské stupně pouze bílé pásy a barevné pouze pro děti. Další zvláštností této školy je, že ženy používají na pásku podélný bílý pruh.

Kanův systém později zdomácněl i v dalších východoasijských zemích, mj. v Koreji a v Číně. Nicméně tento systém si mnohé organizace a školy upravují. Např. Korejské Taekwon-Do má zavedený systém 10. – 1. KUP pro žákovské stupně a 1. – 10. DAN pro mistrovské stupně. Také barevné rozdělení je také jiné.

Brazilské Jiu jitsu má dělení – bílý, modrý, fialový, hnědý a nakonec až černý pás. Získání stupňů je časově náročné, a proto jsou pásy doplněny tzv. štráfky, tedy proužky na konci OBI, které obvykle bývají až tři.
V současné době, přibývá různorodé dělení žákovských stupňů, protože různé organizace a školy mají potřebu jemnějšího dělení znalostí především dětských studentů, například u dětí a u dorostu.

K rozlišení technických stupňů slouží rozdílná barva pásků, nebo počet proužků – štráfků na OBI (pásku). Žákovské stupně nosí bílé, nebo barevné pásky a mistrovské stupně nosí černé pásy. Za účelem rozlišení vysokých technických stupňů, Jigoro Kano vytvořil červeno-bílé, nebo červené pásy.

K snadnějšímu určení technické úrovně černého pásu, se nejčastěji na pravý konec OBI našívají proužky látky, nebo se vyšívají římské číslice. Barva je opět různá (zlatá, červená, bílá atd.).

Některé systémy pokládají za nejvyšší stupeň 9. nebo 10. DAN, označený červeným pásem, jehož nositelem smí být pouze SOKE – zakladatel systému – školy, nebo ten kdo pokračuje v rodové linii.

Představa, že založení vlastního bojového systému, automaticky opravňuje zakladatele k přijetí hodnosti 10. DAN, je velmi diskutabilní. V Japonsku je žebříček držitelů titulů 10. DAN stále kontrolován vládou.

Pamatujte si, že téměř všichni zakládající mistři velkého systému Karate neměli žádný titul a jen málo z nich získalo nějaký typ ohodnocení. Myšlenka, že člověk musí mít 10. DAN, aby mohl hodnotit vysoké stupně DAN, je mýtus.

SYMBOLIKA OBI

Je mýtem, že barva OBI má také funkci. Traduje se, že barva OBI znamená citovou a emoční vyspělost, nikoliv jen stupeň šikovnosti studenta. Pravda je méně romantická. Stupně vznikly za účelem rozlišení. Všichni staří mistři věděli, že posuzovat se člověk má jak podle technické vyspělosti a šikovnosti, tak i podle charakterových vlastností, ale to nelze udělat něčím tak prostým jako jsou barvy OBI. Existují cvičenci, kteří jsou technicky velice vyspělí, ale to je vše. Jejich charakter a vnímání bojového umění jako cesty filozofie jsou na nízké úrovni a naopak. Na cestě BUDO, musí být stejnou měrou zastoupena technická vyspělost, charakterové vlastnosti a duchovní pojetí bojového umění.

Symbolem OBI je spíše to, že svazuje držitele do kruhu. V buddhismu je kruh symbolem celku, úplnosti a vesmíru. Traduje se, že právně uvázané OBI svazuje oblast HARA – to je oblast břicha, kde se soustřeďuje veškerá energie a KI cvičence na cestě BUDO. HARA se nachází asi 5cm pod pupíkem a podle hinduistického učení je to centrum osobnosti člověka. Uzel OBI se tedy stále dotýká HARA a cvičenci neustále připomínán zdroj jeho životní síly. Právě proto se obecně věří, že energie z cvičení přechází do OBI a je zakázáno jakkoliv znesvěcovat OBI. Například OBI se nikdy nepere. Ideálně jej neválíme po zemi atd.

Dalším mýtem je, že bílé OBI by tréninkem mělo zčernat a proto byly zavedeny konkrétní stupně barev. Mistři cvičící 30-50 let, mají své KURO OBI bílé a potrhané. Toto má symbolizovat strastiplnou cestu, kterou student absolvoval na své cestě BUDÓ. Bohužel ani to nemusí být pravdou. Na internetu lze koupit černá, již ošoupaná a potrhaná OBI, která mají ukazovat jak dlouho a tvrdě jeho nositel cvičí.

SYSTÉMU TECHNICKÝCH STUPŇŮ A

PRINCIPY BUDÓ

Velmi zajímavý je článek Historie vzniku OBI a titulů v KARATE, který je k nalezení na internetu. Velmi doporučuji si jej přečíst. Dovolil jsem si z něj převzít pár úryvků a nakonec i jednu citaci. OkinawskÝ mistr TODE (okinawské karate) Chojun Miyagi 1888 – 1953 prohlásil: „Věřím, že jakmile budou uděleny stupně DAN v Karate, nevyhnutelně to povede k problémům. Systém hodnocení povede k diskriminaci v rámci Karate a karate-ka bude posuzována podle výšky jeho stupně, nikoli podle svého charakteru. Vytvoří v komunitě Karate podřazené a nadřazené vrstvy a povede k diskriminaci mezi lidmi. “ Možná by měl být mistr Miyagi brán více jako prorok, než jako mistra karate. Chojun Miyagi zemřel v roce 1953 a hodnocení Danů v Karate na Okinawě se objevilo až po roce 1956, po založení Okinawské federace Karate.

VEDLE TEXTU – CHOJUN MIYAGI

Proto je třeba HLAVNĚ technické stupně vnímat, jako pomůcku a motivaci při studiu bojového umění JIU JITSU a nikoliv jako cíl, kterého musíme dosáhnout. Nestavme na odiv svůj technický stupeň, ale pokud máme tu potřebu, stavme na odiv své umění. Je samozřejmé, že před zkouškami trénujeme obzvláště intenzivně. Neměli bychom se však techniky učit jen na zkoušky a kvůli zkouškám, ale proto, abychom je opravdu ovládali. Některé školy například Brazilské jiu jitsu zkoušky nekonají. Právě proto, aby student musel neustále podávat stejný výkon.

VÁZÁNÍ OBI

Vázání OBI, tedy pásu okolo pasu, je vázáno na japonskou tradici. Mnohé tradice jsme si my Evropané upravili, protože zkrátka nejsme Japonci. Přesto je vázání OBI jedním z nejčastějších prohřešků vůči etiketě DOJO a dle mého názoru, zde pochybení nesnese omluvu!

Samurajové používali určitý druh OBI podpůrně k upevnění brnění – kyrisu k tělu a zejména k nošení sestavy mečů DAISHO. Specifické OBI převazovala taktéž KIMONO. Odtud vzešla tradice vázání OBI, která se postupně ustálila do dnešní podoby.

OBI lze zavázat dvěma způsoby. Použiju-li hantýrku lezců, tak na křížový uzel a na ambulantní uzel, přičemž ambulantní uzel je ten správný.

VEDLE TEXTU – KŘÍŽOVÝ UZEL A POD NÍM AMBULANTNÍ UZEL

Musím s lítostí poznamenat, že jsem se setkal s některými SENPAI, kteří měli OBI zavázané na křížový uzel, a vůbec jim to nevadilo. Vidíte-li osobu, která je držitelem hnědého pásu s křížovým uzlem, pak máte vážné pochyby o jeho kompetenci k jeho technickému stupni, ale spíše to je vizitkou jeho učitele! Nošení OBI je zkrátka vizitkou každého studenta JIU JITSU.

Nejčastější prohřešky při nošení OBI:

• Křížový uzel, nebo jiné patvary.
• Nestejně dlouhé konce OBI.
• Velmi dlouhé, nebo velmi krátké konce OBI.
• OBI zavázané pod hrudníkem.

OBI lze zakoupit v různé kvalitě a vyrobené z různých materiálů, které mají vliv na vlastnosti OBI a tedy i na jeho nošení.

Vlastnosti OBI:

• Materiál
• Šířka
• Délka
• Tloušťka

Ano všechny tyto vlastnosti hrají roli v nošení OBI. Materiál určuje váhu, kluznost, tvrdost OBI atd. Například saténové OBI se opotřebovává nošením a dochází tak k efektu ztrácení černé barvy. Mnoho mistrů vyhledává u OBI tuto vlastnost. Na druhou stranu vydrží léta užívání na rozdíl od běžného bavlněného OBI.

Šířka určuje pohodlnost při nošení a cvičení. Úzké OBI se vám bude zařezávat do těla, zejména jste li silnější postavy. Délka OBI je daná vaším obvodem pasu.

OBI se váže dle tradice dvakrát kolem pasu a po uvázání musí konce dosahovat přibližně do půle vašich stehen. Oba konce po uvázání OBI musí být stejně dlouhé!

Tloušťka OBI má zásadní vliv na tvar uzlu OBI. Tloušťka materiálu je dána počtem překladů materiálu a prošíváním OBI. Zejména mistrovské OBI mají už velmi pěknou gramáž a tloušťku.

OBI lze zavázat hned několika způsoby, ale vždy je dodržen princip ambulantního uzlu.

Na obrázcích vedle textu jsou vyobrazeny nejčastější způsoby vázání OBI.

VEDLE TEXTU OBRÁZEK ZPŮSOB NEJČASTĚJŠÍHO VÁZÁNÍ OBI

Jeho nevýhodou je že se rozvazuje při cvičení.

 

 

 

 

 VEDLE TEXTU OBRÁZEK VARIANTY VÁZÁNÍ OBI

Jeho výhodou je že se nerozvazuje při cvičení.

 

 

 

SLOŽENÍ OBI

Po svléknutí GI je vhodné OBI projevovat náležitou úctu, jeho složením. Způsobů složení OBI je hned několik.  V zásadě není žádný pevně stanovený způsob skládání OBI. Podstatné je pouze zachování úcty, k středobodu vašeho BUDÓ vesmíru a vytvoření si rituálu při skládání OBI, který má opět duchovní význam.

Některé ukázky skládání OBI:

Přeložení v půli a pak znova v půli a ještě jednou (možnost uložení do krabičky).

Smotání OBI do kruhu – symbolizuje kruh.

Přeložení OBI a zajištění proti rozvázání jednoduchým uzlem.

OBLÉKÁNÍ A SKLÁDÁNÍ KEIKO GI

Tak jako DOJO není pro studenta JIU JITUSU jen tělocvična, tak KEIKO GI není jen uniforma, ve které trénujeme, ale součást studentovy cesty k sebepoznávání. Dle mistra Oyamy zakladatele Kyokushin Karate
„Vyspravit si svoje potrhané GI, nebo jej osobně vyprat není hanbou, ale potupné je špinavé nebo roztrhané GI nosit“. Na rozdíl od OBI – pásku, který naopak může nést stopy vašeho snažení na cestě JIU JUTSU a tyto stopy jsou důkazem toho, jak tvrdě a poctivě trénujete.

Přístup student JIU JITSU ke skládání a nošení KEIKO GI odráží jeho vnitřní úroveň. Pakliže někdo chodí na trénink s pomačkaným KEIKO GI v tašce a po tréninku své KEIKO GI opět smotá, do nevzhledné kopy, je zřejmé jak moc pro něj jeho cesta BUDOKY znamená. Trénink JIU JITSU vyžaduje řád a disciplínu, vnější i vnitřní. S chaosem v životě, jakož i v tréninku nelze růst a zlepšovat se. Úcta k GI a jeho správné složení je znakem, že jste plně odevzdáni cestě JIU JITSU.

VEDLE TEXTU – ZPŮSOB SKLÁDÁNÍ KEIKO GI