DOJO ETIKETA A VŠE KOLEM NÍ

Japonská společenská etiketa a z ní vycházející DOJO etiketa, je velmi komplexní a specifická pro Japonskou kulturu. Tento článek si nebere za cíl, perfektně rozebrat problematiku DOJO etikety. Má být pouze úvodem do její problematiky s cílem seznámit začínající studenty s pro ně jinak novým jevem.

Nejsme Japonci, jsme Evropané a hlavně jsme Češi. Skutečná a striktní Japonská etiketa je silně vázána na Japonskou kulturu, historii a jejich mentalitu, budovanou od narození. I v Japonsku je DOJO etiketa různá dle různých škol a stylů.

Smyslem DOJO etikety by nemělo být slepé kopírování něčeho, čemu ani sami nemůžeme porozumět. Cílem je vnést řád a úctu do výuky něčeho tak krásného a vznešeného, jako je bojové umění JIU JITSU.

DOJO etiketa je soubor pravidel, chování při studiu a cvičení bojových umění. Při cvičení bojového umění, tedy i JIU JITSU je nutné tato pravidla dodržovat. DOJO etiketa vychází z tradic bojových umění, které vznikly za účelem získání bojových dovedností, jenž jsou součástí vojenské vědy. Disciplína a kázeň během cvičení umožňují efektivní vstřebávání informací, zamezují zraněním atd. DOJO etiketa také učí studenty disciplíně a sebekázni, bez které nelze čelit výzvám. DOJO etiketa se liší školu od školy, ale princip je stále stejný, vytvářet optimální prostředí k výuce bojového umění.

V každém DOJO je zavedena polovojenská hierarchie mezi členy. SENSEI, tedy mistr je nejvýše postavenou autoritou a požívá nevyšší úcty. SEMPAI – starší žáci, jsou pokročilými studenty a požívají úcty ze strany KOHAI, kteří jsou mladší studenti a v bojovém uměni jsou na začátku cesty. Hierarchické postavení mezi studenty je rozlišeno technickými stupni, které prezentuje barva OBI (barva pásku uvázaného kolem pasu). SENSEI je držitelem černého pásu, technického stupně I. – IX. DAN, SEMPAI jsou držitelé technického stupňů 1. – 3. KYU a KOHAI jsou držitelé technického stupně 4. – 6. KYU. Získání každého jednotlivého technického stupně, by mělo být opravdu zasloužené a vydřené. Projevuje-li nižší technický stupeň úctu vyššímu technickému stupni, dává mu tím na vědomí zejména úctu k jeho schopnostem a odhodlání.

Respekt a úcta mezi jednotlivými skupinami jsou vždy vzájemné, nicméně se v DOJO dodržuje společenská etiketa např., že podřízený se klaní nadřízenému jako první atd. Studenti bojového umění prokazováním úcty svému mistrovy, vlastně dávají najevo svůj vděk za jeho výuku. Projevem úcty k danému bojovému umění je, např. používání japonské terminologie technik, nebo japonských povelů.  Každý trénink začíná a končí formálním pozdravem. Je to rituál, který je obdobný jako u vojáků při nástupu. V zásadě jde opět o projevení vzájemné úcty a vděku za společné cvičení, mistrovi např. také slouží k zjištění, kteří studenti přišli na trénink, nebo k sdělení informací k začínajícímu tréninku. Sdělovat cokoliv řadě ukázněných osob, je přeci jen lepší, než překřikovat hlouček zpovykaných individuí. Rozkazy v japonštině se v zásadě neliší od tradičního velení, jako končit, nástup, vyrovnat atd. Pravidla DOJO etikety, není nutné dodržovat dogmaticky, nicméně hrubé, nebo opakované a záměrné porušování DOJO etikety je znakem osoby, která nestojí o výuku bojového umění a nemá v DOJO co pohledávat!

Samostatnou kapitolou DOJO etikety je provádění zkoušek na technické stupně. Vzhledem k obsáhlosti tohoto tématu, je lepší jej zpracovat, do samostatného článku. Jen doplním, že tzv. páskování je doprovázeno ceremoniálem. Ten není samoúčelný, ale dokazuje i to, jestli student pochopil principy DOJO etikety. Čím vyšší je technický stupeň, na který se zkoušky skládají, tím více se bazíruje na DOJO etiketě a dodržení zkouškového ceremoniálu.

OBLEČENÍ A HYGIENA

Neodmyslitelnou součástí bojových umění je stejnokroj, uniforma zvaná KEIKO GI, častěji však známé mezi laiky, jako KIMONO. Před cvičením je potřeba se převléci v místě tomu určeném, tedy v šatně. Jsou tělocvičny, či DOJO která nemají šatnu a cvičenci se převlékají přímo na TATAMI, v takovém případě je potřeba do převlečení vnést trochu organizace, protože DOJO je pro studenta bojového umění svatyní. Na TATAMI se cvičí na boso, lidé se vzájemně dotýkají, proto je na nevíš vhodné dodržovat zásady hygieny a ohleduplnosti vůči svým kolegům. Těžko si lze představit, že někomu bude příjemné cvičení techniky KESA GATAME s někým, kdo si měsíc nevypral KEIKO GI, zavání odérem týdenního potu a k tomu mu z úst zapáchá trojka Startek, co stáhl před tréninkem.

Na trénink se chodí v čistém a vypraném GI. Kdo ví, že se hodně potí a zapáchá, se před tréninkem osprchuje. Použití antiperspirantu rozhodně ničemu neuškodí, ale výrazné parfémy také ne! Celý den chodíme v zavřených botách, potíme se do ponožek, které po 12 hodinách stojí v pozoru, když je sundáme. Každý soudný student by měl nosit tzv. ručník na nohy. Před tréninkem si nohy opláchne např. v umyvadle, osuší je a pak se nemusí stydět provádět techniky ASHI SHIME (škrcení nohami) na kolegu. Navíc by pak nemuselo být jasné, jestli UKE omdlel z důvodu škrcení, nebo z důvodu zápachu J.

Cvičení technik JIU JITSU není nikterak rozdílné od hodin tance. V každém slušném DOJO jsou dívky, či ženy. Cvičení s opačným pohlavím je muže příjemnou záležitostí, pokud jsou z jejich strany dodrženy zásady DOJO etikety a zásady hygieny. Co se kuřáků týče, pokud potřebují vykouřit cigaretu před tréninkem, pak by měli v rychlosti sežvýkat Orbitku. Někomu tohle hygienické školení přijde, jako úsměvné, někomu stupidní, bohužel z vlastní zkušenosti musím říci, že jsem zažil kolegy v KEIKO GI, které bylo černo-žluté potem, nebo nasáklé kouřem a smrdělo, jako poslední putyka, protože kolega doma kouřil stovku cigaret za den. A takto bych mohl pokračovat.

Během cvičení je z bezpečnostních důvodů zakázáno nosit jakékoliv šperky a doplňky. Nehty musí být ostříhané. Dlouhé vlasy je potřeba mít svázané gumičkou, nebo ideálně zapletené do copu.

Dnes je již standart, že se pod KEIKO GI nosí čisté triko, obvykle sportovní bílé. Jsou školy, které striktně bazírují na nenošení trika pod KEIKO GI, protože to je v rozporu s tzv. tradicí. O tzv. tradicích a o jejich občas striktně nesmyslném zaštiťování, by se také dal napsat samostatný článek. Za mě osobně má hygiena přednost před tradicí. Jak bylo zmíněno, cvičí se na boso. Pokud však student ví, že má zdravotní potíže (zranění nohou, plísně atd.), může se svolením mistra cvičit v běžných ponožkách, nebo v tzv. japonských ponožkách určených ke cvičení na TATAMI.

Ještě bych zmínil vzhled – úpravu KEIKO GI. Doba sebou nese tzv. značky a reklamy. Ideálně by KEIKO GI mělo být bílé, protože bílá symbolizuje čistotu. Občas se vyskytuje modré KEIKO GI, nebo černé KEIKO GI atd. Osobně mám černé KEIKO GI v provedení RIP-STOP na cvičení venku tzv. na trávě. Myslím si, že nejvhodnější je tradiční bílé KEIKO GI na kterém, je jednotně umístěna nášivka školy. Bílá barva a jednoduchost symbolizují bojovníkův vztah ke skromnosti. Za stupidní považuji KEIKO GI barevná jako obrazy od Picasa, plná reklam. Bohužel doba je taková, že lidé co nic neumí, chtějí alespoň vypadat, jako že něco umí a snaží se to dávat najevo záměrně křiklavým KEIKO GI. Svou jedinečnost by měl student bojového umění projevovat ve schopnostech učení a cvičení, nikoliv ve schopnosti extravagance.

Začínajícím studentům stačí ke cvičení čisté triko a tepláky.

PŘED TRÉNINKEM

Při příchodu do DOJO se každý, po vstupu do místnosti, ukloní ve stoje (TACHI REI – malý pozdrav), směrem ke středu místnosti a stejně tak se ukloní při odchodu z DOJO. Má-li DOJO KAMIZU (vážené místo – oltář), pak se klaníme směrem k němu.  Bojová umění mají silné duchovní zázemí a DOJO je bráno jako svatině, kde studenti vzájemně spolu tvoří umění. Obecně se věří, že pozitivní energie ze cvičení v místě DOJO přetrvává. Úklona je tedy rituálem úcty k posvátnému místu. Jsou-li TATAMI (žíněnky určené k cvičení) od vstupu vzdáleny, je vhodně před vstupem na TATAMI znovu provést úklonu. To platí i při opouštění TATAMI. Zde se klaním na jejich okraji a pak udělám krok vzad. Úklona mimo jiné slouží, k uvědomění si důležitosti místa jakým DOJO je. Při úkloně je zároveň možné pronést slova ONEGAI SHIMAS, což volně přeloženo znamená prosím a vaši přízeň (prosím ducha DOJO o dobrý trénink). Při setkání s dalším studentem se zdravíme slovy ahoj, kdo chce, být více japonský může zdravit slovy KONNICHIWA (dobrý den) a opět lehkou úklonou. To není striktně dané, je to slušnost.

Převlečení necháváme v šatně. Osobní věci zamykáme do skřínky. Pokud je nutné přeci jen mít batoh v DOJO, dáváme jej na učitelem stanovené místo. To platí i o cennostech. Láhve na pití mají také pevně stanovené místo. Bereme-li si sebou zbraně, určené pro nácvik technik, dáváme je tam, kde nemohou ohrozit ostatní studenty. Bez dovolení si cizí zbraně nepůjčujeme!

ZAČÁTEK TRÉNINKU

Každá výuková hodina začíná a končí nástupem v čistém a upraveném oděvu KEIKO GI s OBI.  Nástup je rituálem, ale také prvkem, který umožňuje vzájemně si vyjádřit úctu a vděk. Učitel – SENSEI má při nástupu možnost zjistit, kdo ze studentů přišel na trénink. Mimo jiné při nástupu SENSEI může svým studentům sdělit důležité informace, nebo žáky informovat o náplni tréninku. Toto platí i naopak, např. studenti by měli učiteli sdělit, jaké mají zdravotní omezení atd. SENSEI, nebo jeho asistent, dává pokyn k nástupu slovy JAME SEIRECU (končit – seřadit se), po tomto pokynu žáci ukončí vše, co zrovna dělají a nastoupí si k zahájení tréninku. 

Způsob jakým studenti nastupují je opět řízen etiketou, která vychází z vojenské tradice. SENSEI zaujímá čestné místo naproti svým studentům, zády k hlavní straně DOJO. Hlaví stranou je obvykle jedna z delších stran DOJO, na které je umístěna KAMIZA, nebo symboly daného bojového umění, např. bannery s kaligrafií názvu bojového umění, symbol školy, obrázek zesnulého mistra atd. Studenti nastupují naproti učiteli u protější zdi DOJO a seřazují se zprava doleva, od nevyššího technického stupně, tedy od DANU po 6. KYU – nováčky. Studenti nastupují do postoje MUSUBI DACHI, (paty u sebe, špičky od sebe a ruce dlaněmi na boku, holky vepředu na stehnech). Je-li vedle sebe více studentů stejného technického stupně, hraje roli v jejich seřazení, věk studenta, nebo doba držení daného technického stupně. Po učitelově levé ruce, čelem k jeho levému boku je jeho asisten – asistenti. Obvykle jsou to opět držitelé černého pásu.

Nástup by měl proběhnout v co nejkratším čase, bez mluvení atd. Už před nástupem by měli být studenti upravení a připravení cvičit. Je nevhodné a v zásadě projevem neúcty k učiteli nastoupit a dodatečně si např. zavazovat OBI. Během nástupu velí buď SENSEI, nebo jeho asistent, je-li přítomen. Po vyrovnání asistent velí JOY (pozor), kdy studenti zaujmou postoj HEIKO DACHI (postoj na šířku ramen a ruce sevřené v pěst před OBI). Dále asistent velí SEIZA (sednout), čímž dává pokyn k zaujetí SEIZA, tedy tradičního sedu na patách. Při sedu do SEIZY, vždy klekáme prvně na levé koleno, až pak na pravé. Důvodem je odkaz tradice nošení samurajských mečů na levém boku, kdy při náhlé potřebě tasení, by klekání na pravé koleno bylo neefektivní pro obranu, či útok. V SEIZE sedíme s rovnými zády, sledujeme učitele, dlaně rukou máme položené na stehnech, nebo na jejich začátku u OBI. Muži sedí s mezerou mezi koleny na šířku pěsti, ženy mají kolena u sebe. Asistent dále velí MOKUSO (meditujte)! Po tomto povelu všichni zavřou oči. Cílem meditace je naladit mysl na nadcházející trénink.

Meditace je nestěžejnější bod celého ceremoniálu nástupu. Cílem je uvolnit tělo i mysl prostřednictvím dechu a správným zaměřením mysli směrem k nadcházejícímu cvičení. Mnozí se mylně domnívají, že cílem této meditace je vyprázdnění mysli. Toto je však prakticky nereálné a cílené potlačování myšlení, často vede k opačnému efektu. Mysl je jako sklenice vody, kterou nelze vylít, lze však cíleně ovlivnit její obsah. Existuje mnoho metod, jak pročistit a zklidnit mysl, která v sobě nese stres pracovního dne. Zkušení studenti bojových umění používají ke zklidnění své mysli imaginací. Nejprve zklidní svůj srdeční tep pomocí hlubokého nádechu a pomalého výdechu a pak si vytvoří v mysli představu. Např. si představují pohled na měsíc za úplňku, zakrytý mračny, která postupně odplouvají, čímž se obraz zářícího měsíce vyjasňuje. Obdobně si můžeme představovat odraz měsíce na zvlněné vodní hladině atd. Když má asistent pocit, že již dal dostatek prostoru pro zklidnění, ukončí meditaci povelem  MOKUSO JAME (meditaci ukončit). Všichni otevřou oči a asistent velí REI (ukloňte se). Na tento pokyn se učitel a studenti vzájemně ukloní v tzv. velkém úklonu v SEIZE, kterému se říká ZA REI.

Při ZA REI se pokládají dlaně na zem a hlavou se klaníme k zemi. Postup pokládání dlaní při klanění k zemi je opět striktně daný. První se pokládá levá ruka a pak pravá, při narovnání je to naopak. Prsty jsou pevně semknuté k sobě. Obecně je v Japonsku zvykem, klanět se s pohledem upřeným do země. Obecně se považuje za správné, když se při úkloně stále díváte před sebe, respektive na mistra, soupeře atd. Bez ohledu na vyjádření hluboké úcty ke komukoliv, smyslem cvičení bojových umění je vytrénovat si neustálou pozornost, je tedy hloupé slepě zarážet nos do země, aby vás mohl někdo zaskočit nepřipraveného. S pohledem do země se klaníme pouze mrtvému. Ve spodní části úklony studenti i učitel mohou vyslovit ONEGAI SHIMASU (volně přeloženo – prosím o vaši přízeň). Po úkloně velí asistent obvykle KIRICU (povstaňte), ale často je právě chvíle po úkloně ZA REI ten moment, kdy učitel promluví ke studentům a sdělí jím podstatné informace k tréninku atd. Chce-li promluvit student k učiteli, měl by se dovolit naznačením lehké úklony, kdy jen položí dlaně na zem, ale nesklání se, zároveň osloví mistra (např. SENSEI mám zraněný loket a musím jej šetřit). Opět by měla být dodržena hierarchie, kdy první promlouvá nejvyšší technický stupeň. Po postavění se už následují pokynu pro rozcvičku. SENSEI může předat rozcvičku jinému studentovi s vyšším technickým stupněm. Student se mistrovi ukloní a ten úkonu opětuje.

Přijde-li student na trénink po úvodním rituálu, čeká na kraji TATAMI, než bude vzat na vědomí mistrem. Po jeho pokynu se mu ukloní a je zdvořilé, říci omlouvám se za pozdní příchod. Přijde-li student během úvodního rituálu – nástupu, pak nevstupuje do DOJO – místnosti. Rušit ostatní během meditace atd. se považuje za nevhodné.

KONEC TRÉNINKU

Konec tréninku je prakticky stejný, jako nástup. SENSEI zavelí SOREMADE (to je vše), čímž sděluje studentům, že končí výuka. Dále může on, nebo asistent velet SEIRECU (nástup). Konečný ceremoniál je pak stejný jako na začátku, jen s malým rozdílem. Po povelu MOKUSO JAME (meditaci ukončit), velí asistent OTAGANI REI (vzájemně se ukloňte – poděkování mezi sebou), všichni se ukloní a po narovnání, velí ještě jednou SENSEINI REI (úklona mistru – poděkování mistrovi) a znovu se všichni ukloní. Logicky mistr se neuklání, protože by děkoval sám sobě, ale protože je slušné na poklonu – poděkování svým žáků odpověď. Před povelem KIRICU, může SENSEI zhodnotit trénink, sdělit žákům např. co bude v příští hodině atd.  Na závěr studenti uklidí DOJO,často např. seskládají TATAMI, ideálně jej setřou, aby smyli špínu.

BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM

Během cvičení dodržujeme pravidla DOJO etikety. Tím nejdůležitějším pravidlem je dbát na bezpečí své i druhých osob a to za všech okolností. Během cvičení bojových umění se nelze vyhnout zranění. Zraní-li však student jiného studenta, je povinen mu poskytnout první pomoc a je vhodné omluvit se mu, s úklonou a slovy s vyjádřením upřímné lítosti. Jakékoliv zranění je nutné okamžitě sdělit mistrovi a přistupovat seriózně k jeho ošetření. Např. podvrtnutí kloubu, natažení svalu, se dá řešit okamžitou aplikací kryo spreje, nechávat ošetření na potom nemá smysl.

Při provádění cvičení se dodržují bezpečností zásady, které jsou specifické buď to pro dané cvičení, nebo pro prostor – DOJO, v kterém se pohybujeme. Jako příklad lze uvést, že před hodem, nebo strhem se vždy podíváme, zda je prostor, do kterého UKEHO házíme volný. Například neprovádíme techniku strhu TOMOE NAGE, když je za mnou zeď. Při běhání v kruhu provádíme cviky směrem ven. Techniky provádíme kontrolovaně a postupně zesilujeme, držení, páčení, škrcení atd. Techniky ATEMI WAZY (kopů, úderů, seků atd.) neprovádíme naplno. Jakékoliv techniky provádím s ohledem na technickou úroveň a zdravotní stav sparinga. Obecně jsou zásady bezpečnosti tím nejdůležitějším faktorem při cvičení JIU JITSU a jejich nedodržování, je větší prohřešek, než nedodržování samotné DOJO etikety. Během cvičení SENSEI nebo ten, co vede trénink, občas specifikuje zásady bezpečnosti, pro dané cvičení a je slušností i povinností studentů tato nařízení dodržovat.

Cvičit JIU JITUSU znamená znát a respektovat svoje, i sparingpartnerovy limity. K upozornění slouží tzv.  odplácání obvykle rukou, nelze-li rukou, pak nohou, nebo slovně, např. pronesením slova MAITA (vzdávám se). Pokud během cvičení narazím na svůj limit (např. při páčení, držení, škrcení, úderu, kopu apod.), zaplácám dlaní důrazně několikrát na sebe, na TATAMI, nebo nejlépe na sparinga, protože plácání do země nemusí být vždy dobře vidět. Sparingpartner reaguje okamžitým uvolněním, nebo zastavením techniky. Nerespektování této zásady je prakticky neomluvitelné.

Zásady bezpečnosti platí od vstupu do DOJO po jeho opuštění. Děti mívají nadměrné množstvím energie a tak hrozí zranění, ještě před začátkem tréninku. Proto je potřeba zdůraznit, že po vstupu do DOJO jsou povinni dodržovat zásady DOJO etikety a tím i bezpečnosti.

Součástí bezpečnosti je i to, že na trénink nechodíme zásadně pod vlivem alkoholu, nebo jiné omamné látky. Taktéž, není vhodné chodit na trénink, jsme-li nemocní. Ničemu a nikomu tím neprospějeme. V opačném případě bude student z DOJO mistrem vykázán.

BĚHEM TRÉNINKU

Před zahájením vzájemného nácviku technik, se ve stoji (RITSU REI) ukloníme na pozdrav. Úklonou vyjadřujeme vzájemný respekt a také tím dáváme najevo, že plně vnímáme svého spolucvičence, opět forma bezpečnosti. Pokud spolu cvičíme opakovaně za sebou, bez střídání partnerů, není třeba se klanět před každým nácvikem techniky. Klaníme se pouze poprvé, a dále na konci cvičení techniky při pokynu JAME, nebo KUZURE UKE TORI (změna partnera). Úklonou se rozloučíme se sparingem a poděkujeme mu tak za společné cvičení.

Chce-li mistr ukončit cvičení aktuálně prováděné techniky, zavelí – JAME, někdy může doprovázet pokyn tlesknutím. Může, také použít např. spojení JAME SEIZA (končit – sednout). Po tomto povelu se studenti vzájemně ukloní a zaujmou pozici v sedě. Osvědčený je způsob, kdy se žáci vrací mezi technikami opět na nástupovou linii, vytvoří se tak dostatečný prostor pro ukázku další techniky a mistr také vidí všechny své žáky.  Krom pravidla bezpečnosti si může SENSEI např. vybrat vhodného UKEHO na ukázku techniky, bez prohlížení lidí kolem dokola. V jedné linii je každý vidět, a sám dobře vidí, co mistr ukazuje, než když se schovává za zády mistra. To je dle japonské etikety navíc nevhodné. Při sedání už není nutné dodržovat hierarchii technických stupňů, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům. Ukončí-li mistr svůj výklad, zavelí – DÓZO (prosím), není tím myšleno, že o něco prosí, ale prosím, jako račte, když někoho např. pouštíte před sebe ve frontě atd. I při povelech chová mistr své žáky v úctě.

Vidí-li mistr během cvičení nějaký závažný problém, např. v provedení techniky, může cvičení zastavit pokynem MATE – zastavte. Žáci se nevrací do línie, pouze sledují, co chce mistr doplnit ke cvičení techniky. Vysvětlení by mělo být krátké a stručné, zakončené povelem JOSHI – pokračujte. Během cvičení může mistr zavelet KUZURE, často je povel doprovázen dvojím tlesknutím dlaní. Na tento pokyn dojde k prohození sparingpartnerů, které by mělo být co nejrychlejší. Otálet protože nechci rovna s někým cvičit je hloupé. Protivníka na ulici si také nevybíráme. Pokyn KUZURE může také znamenat, např. změnu gardu v postoji, což mistr vždy doplní např. KUZURE KAMAE (změna postoje), nebo KUZURE MIGI HIDARI (změna pravá – levá) atd.

Při zahájení cvičení s novým sparingem začíná cvičit techniku vyšší technický stupeň, nebo starší, jsou-li si rovni. Předchází se tak zdvořilostní výměně ty první, ne ty první. Důvod je prostý, nejen respekt k vyššímu technickému stupni, ale hlavně se předpokládá, že vyšší technický stupeň má techniku zažitou, a tedy když techniku např. 5x provede, může její správné provedení nižší technický stupeň odpozorovat. Nižší technický stupeň si vybírá ke cvičení pokud možno vyšší technický stupeň. Na druhou stranu od vyšších technických stupňů se očekává, že budou pomáhat nižším technickým stupňům v rozvoji jejich schopností.

Chce-li SENSEI ukázat, nebo opravit cvičení, jen konkrétní dvojici, osloví je jejich jménem. Tito studenti zanechají cvičení, ukloní se a čekají na to, co jim mistr chce sdělit. Většinou SENSEI jen doplní, opraví drobnost. Opravení SENSEI zakončí, opět slovy DÓZO (prosím cvičte), po kterých se mu oba studenti ukloní.

Chce-li student oslovit SENSEIE během cvičení, osloví jej slovy SENSEI, můžete mi pomoci a doplní je úklonou. Po-té přednese mistrovi dotaz. Po odpovědi a pomoci ze strany SENSEIE se opět student ukloní.

Pokud SENSEI něco vysvětluje a někdo jiný potřebuje projít přes tento prostor, vždy prochází mistrovy, lépe však studentům za zády.

Výklad mistra, nebo trenéra sledujeme vždy tichosti. Kdo nesleduje, anebo vyrušuje, měl by počítat s tím, že bude napomenut a případně mu udělen trest, za porušení DOJO etikety.

S mistrem a se zkušenějšími studenty během tréninku nedebatujeme o technice, ve smyslu co když a co když atd.  Nevnucujeme tvrdohlavě své názory. Nejde o to, že by mistr byl neomylný vševěd, ale chceme-li se něčemu v bojovém umění naučit, musíme nejprve kopírovat, abychom skrze tvrdý drill pochopili proč, nebo jak.

Naopak nebojte se říci, že něco nechápete! K dobrému provedení techniky, je nutné pochopit její princip a způsob provedení. Mistr by měl umět odpověď na dotazy svých žáků. Bohužel mnoho rádoby mistrů svou neznalost schovává, právě za pravidlo neptej se – nedebatuj. I mistr je k poučení vždy dostatečně mlád a slušný mistr umí přiznat své nedostatky. Vztah mistr-žák je navíc obousměrnou cestou, kdy učitel je žákem a žák je učitelem. Dobrý mistr potřebuje zvídavost svých žáků, aby stále rostl.

Chceme-li opustit DOJO během cvičení, např. kvůli zranění, které si chceme umýt, návštěvě WC atd. je nutné to oznámit mistrovi. Nejde jen o slušnost, ale i bezpečnost, protože udělá-li se studentovi špatně, musí učitel vědět, kde jeho student je a poskytnout mu např. podporu jiného studenta. Zde postačí dotaz k mistrovi (smím si odskočit) s úklonou, při návratu by opět měl úklonou dát mistru najevo, že se vrátil.

Během tréninku není dovoleno jíst, což je logické a v zásadě by každý měl přijít na trénink hodinu až dvě po jídle. Jde pouze o lékařské doporučení, nicméně je fyziologickým faktem, že trávící soustava potřebuje po jídle klid. Plný žaludek tráví a to vyžaduje prokrvení. Pohyb je pro tělo, které mělo před tréninkem půl kila sekané a dvě kila brambor kontraproduktivní.

PITNÝ REŽIM

V mnohých, rádoby tradičních školách, je zakázáno na základě DOJO etikety během cvičení pít. Trénink trvá obvykle dvě hodiny a v létě cvičíme i při 30 – 40°C. Trenér vzdělaný v oblasti tělesné kultury, obecné i zátěžové fyziologie ví, že dobré vodní hospodářství je alfou i omegou, kvalitního tréninku. Tvrzení, či nařízení některých rádoby trenérů, učitelů, že žák by měl vydržet dvouhodinový trénink bez pití je stupidní. Ocitnete-li se v takovémto DOJO berte nohy na ramena jako o život! Cvičení bojového umění má intermitentní charakter, je kombinací aerobního i anaerobního tréninku. Voda je nutnou součástí fyziologických dějů, například pro udržení homeostázy, tvorbu energie pro buňky v těle atd. Role vody v těle je nenahraditelná a její nedostatek má velmi nepříznivé dopady na fungování organismu. Při dehydrataci, kdy má organismus vody nedostatek, hrozí zdravotní problémy. Hůř se vylučují odpadní látky, snižuje se soustředěnost, schopnost regulace tělesné teploty, ozývají se bolesti hlavy a snižuje se sportovní výkonnost. Již při ztrátě 1–2 % vody dochází ke zhoršení fyzického výkonu. Ztrátu 4 % a víc pocítíme, již jako významně zhoršený výkon. Během sportovní aktivity se zbavujeme vody mnohem více (pocením, vydýcháním, fyziologickými procesy v těle), než když jsme v klidu. Ztráty závisí na intenzitě a délce tréninku, teplotě prostředí či individuálních rozdílech sportovců. Sportovec může ztratit až 2,4 l vody za hodinu!!! Nepodceňujte proto její dostatečný příjem, jak během, tak i před a po tréninku. V průběhu cvičení vypijte přibližně 0,4–0,8 l za hodinu, přičemž zvolte takové množství, které vás v tréninku neomezí. Již jít trénovat s pocitem žízně, je špatně. Osobně se poměrně rychle a hodně potím a trénink končím tak, že mám durch propocené nejenom KEIKO GI, ale často i OBI, mimo jiné je to jeden z tréninkových adaptačních fyziologických procesů u pravidelně trénujících lidí. Během tréninku vypiju 1,5 l vody a po něm minimálně ještě 2 l. I tak se mé tělo jen pomalu rehydratuje nazpět. Zkrátka pít se musí a v letních horkých měsících již od počátku tréninku a pravidelně! Osobně jsem byl konfrontován rádoby mistrem, který mi jakožto asistentovi, před studenty vmetl do očí, že nemají dle DOJO etikety právo pít, že on na tréninku nikdy nepotřeboval pít. Co na tohle říct?! Snad jen to, že tento mistránek, zjevně nikdy poctivě netrénoval a pokud se nepotí a neztrácí tekutiny, patří do muzea mezi anomálie, kterou bezesporu je.

Při tréninku dětí a dorostu je naopak povinností trenéra hlídat jejich pitný režim a vždy určit čas na napití. U dospělých je to také takto možné dělat, ale věřím, že dospělý student pozná chvíli (po ukončení bloku – rozcvičce, pádech atd.), kdy se může v rychlosti napít, aniž by znevažoval mistra, nebo narušoval průběh tréninku. Na závěr snad jen dodám doporučení, pijte pravidelně po menších doušcích.

POVELY V DOJO

Během cvičení v DOJO se používají povely, jak české tak japonské. Jak bylo napsáno výše, cvičíme bojové umění a povely zajišťují řád, efektivitu a bezpečnost. Zde uvádím nejčastější povely, ale i základní slovní japonské obraty, se kterými se setkáte v DOJO nejčastěji:

Jame – Přestaňte (Končit) – Pokyn k ukončení nácviku techniky, nebo jakékoliv aktivity.

Seirecu – Nástup – Pokyn k vyrovnání do řady.

Joy – Pozor – Pokyn k zaujetí pozice v pozoru při nástupu.

Seiza – Sednout – Pokyn k zaujetí pozice seiza.

Mokuso –  Meditujte – Pokyn pro zavření očí a započetí meditace

Rei –  Ukloňte se – Pokyn k malé, nebo velké úkloně.

Kiritsu – Povstaňte – Pokyn k postavení se ze seizy.

Hadžime – Začněte – Začíná nácvik techniky se sparingem, nebo začněte boj atd.

Dózo – Prosím – Zdvořilejší forma pokynu ke cvičení – Začněte, proveďte, cvičte.

Mate – Počkejte – Přerušení při cvičení, častěji používané ve sportovním boji.
Jame – Přestaňte – Konec nácviku techniky, všichni přestanou cvičit.

Joshi – Pokračujte ve cvičení.

Kuzure – Změna – Při cviceni vyjadřuje změnu pozice, nebo změnu partnera.

Tokui waza – Osobni techniky – pokyn ke cvičení jakýchkoliv osobních technik.

Maita – Vzdávám se.

Soremade – To je vše – Pokyn, kterým mistr sděluje, že ukončuje cvičení, na konci hodiny.

Kiai – Bojový pokřik.

Hai – Ano

Sódeska – Rozumím.

Otagani Rei – Vzajme se ukloňte.

Senseini Rei – Ukloňte se mistrovi.

Za Rei – Pozdrav, úklona v seize.

Ritsu Rei – Pozdrav, úklona ve stoje.

Arigató – Děkuji.

Konnichiwa – Dobrý den.

Sajonara – Nashledanou.

STRUČNÝ PŘEHLED DOJO ETIKETY SENSHI RYU JIU JITSU

• Bojové umění Jiu Jitsu je založeno na respektu a hierarchii. Veškerá výuka je uspořádána pomocí takzvané DOJO etikety, v kterém lze, co nejsnadněji předávat zkušenosti od zkušenějších studentů těm méně zkušeným.
• DOJO etiketa je založena na DOBROVOLNÉ sebekázni a sebeovládání. Její dodržování dělá ze studenta Jiu jitsu (JIU JITSUKU – studenta Jiu jitsu), nebo obecně BUDOKU (BUDOKA = Člověk, který je doma v technikách bojových umění Budō, volně přeloženo člověk, který si zvolil za svou životní cestu bojová umění).
• Základem DOJO etikety je respekt k učitelům, mistrům, ke sparingům.
• Při příchodu do tělocvičny a odchodu z tělocvičny se ukláníme čelem ke středu místnosti, nebo ke “kamize”, nejváženějšímu místu v místnosti.
• Oděv na cvičení, nebo GI musí být čistý. Tradiční oděv GI a OBI je uniformou BUDOKY (student bojových umění – Jiu jitsu) a jako takovému mu náleží přiměřená úcta.
• Před zahájením cvičení si studenti i učitelé musí sundat ozdoby, které by během cvičení mohly způsobit zranění (prstýnky, řetízky, náušnice).
• BUDOKA musí dbát na osobní hygienu, jako např. opláchnutí chodidel a usušení před vstupem na tatami, vyčištění úst, ostříhaní nehtů, dlouhé vlasy svázané do culíku a odstranění tělesného zápachu použitím vhodného deodorantu.
• BUDOKA dbá také na duševní čistotu. Před vstupem do DOJO se snaží od všech negativních emocí.
• Při pohybu mimo tatami je vhodné nosit obuv (sandály).
• Na trénink si BUDOKA nosí vlastní zbraně a nepůjčuje si zbraně ostatních bez jejich svolení. Zbraně také musí být umístěny, tak aby nemohlo dojít ke zranění během tréninku.
• Přejde-li BUDOKA na tatami před zahájením tréninku, sedí v seize a meditujte, nebo se rozcvičujte. Nevhodné je např. splašené pobíhání, nebo příliš hlasitá mluva.
• DOJO je pro BUDOKU místem kde může rozvíjet své fyzické a duchovní schopnosti, proto se k němu má chovat s úctou.
• BUDOKA v DOJO udržuje pořádek a čistotu.
• Studenti cvičí na tatami bosí, pokud zdravotní důvody nevyžadují ponožky, nebo obuv.
• Cennosti studenty zamykají do skříněk, nebo dávají na určené místo v DOJO.
• Pití studenti si nechávají na okraji DOJO, na místě k tomu určeném.
• Přestávky na pití určuje učitel-mistr. Potřebuje-li se student napít, měl by se v souladu s DOJO etiketou dovolit učitele-mistra.

MORÁLNÍ KODEX

Nedílnou součástí DOJO etikety, každé dobré školy bojových umění, by měl být morální kodex školy. Morální kodex je individuální pro každou školu, nicméně právě z něj vychází obecná ustanovení společenské etikety, pro studenty nejen v DOJO, ale zejména mimo něj. Každý student si musí uvědomit, že po odchodu z DOJO jsme stále BUDOKA – studenti bojového umění. Proto naše chování mimo DOJO, je také řízeno pravidly. Student, který se mimo DOJO chová v rozporu s DOJO etiketou a zejména v rozporu s MORÁLNÍM KODEXEM ŠKOLY, by měl počítat s tím, že bude ze školy vyloučen. Pro úplnost zde uvádím morální kodex školy SENSHI RYU JIU JITSU. Jeho aplikace na jednotlivé životní situace je opět otázkou samostatného článku, nicméně věřím, že každý slušný student se dokáže chovat, či zachovat v souladu s kodexem BUSHIDO, nebo slušných mravů, tak aby jeho jednání bylo v souladu s morálním kodexem naší školy.

ETICKÝ KODEX

ŠKOLY SENSHI RYU – JIU JITSU

Studium bojového umění JIU JITSU ve škole SENSHI – RYU JIU JITSU není možné chápat pouze jako prostředek k získání větší síly, moci, nebo nadřazenosti. Naopak, každý student, ale i učitel, je svým jednáním zavázán využívat získaných znalostí a zkušeností ke konání dobra.

Mezi morální a etické zásady školy SENSHI RYU – JIU JITSU patří:

• ZDVOŘILOST
• ČESTNOST
• SEBEOVLÁDÁNÍ
• POCTIVOST
• FÉROVOU
• SHOVÍVAVOST
• DOBROSRDEČNOST
• ÚCTA
• SKROMNOST
• SPRAVEDLNOST
• UPŘÍMNOST
• VĚRNOST

Škola SENSHI RYU – JIU JITSU ctí základní lidská práva a svobody, která jsou zakotvena v právních normách České republiky, zejména pak ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod.

Více se o této problematice můžete dovědět přímo ze stanov školy SENSHI RYU JIU JITSU.